TEST: MINI Aceman JCW E: Skryté eso v rukávu

Aceman vyplňuje v nabídce Mini mezeru mezi menším Cooperem a větším Countrymanem, a to jak cenou, tak i velikostí, a tentokrát jsme ho testovali v nejpotentnější verzi, která hrdě nese odznak bývalé dílny Johna Coopera - JCW.

Základní cena: 46.250 €
Cena testovacího vozidla: 50.701 €

Ve své ne tak dávné historii se Mini již pokusilo zaplnit mezeru ve své nabídce modely Clubman a Paceman – o druhém z nich možná kvůli jeho neuspokojivým prodejním výsledkům ani nevíte, zatímco Clubman si od fanoušků značky získal o něco více lásky. Dost lásky na to, aby se dožil své druhé generace, a Mini teprve loni zastavilo své montážní linky. Tím se na trhu vytvořil prostor pro Mini, které už tak mini není – a tak se zrodil Aceman, se kterým jsme se tentokrát měli možnost setkat.

Na rozdíl od předchozích pokusů Mini v tomto segmentu zvolili inženýři z Acemanu mnohem méně radikální přístup, aniž by znovu vynalézali kolo, pokud jde o dveře – tím myslíme křídlové víko zavazadlového prostoru u Clubmanu a design SUV/kupé u Pacemanu. Aceman sice nemá nic z výše uvedeného, ​​ale stále vizuálně vyniká v modelové řadě Mini i prakticky mezi všemi vozy na našich silnicích – zejména v černočervené barevné kombinaci našeho testovaného vzorku. Přestože je Aceman v podstatě poněkud hranatý vůz, bude i tak vizuálně působit dojmem, že je docela dynamický – a vzhled neklame, ale k tomu se dostaneme později. Hranatý základ doplňují také 19palcová kola, která jsou exkluzivní pro verzi JCW Acemanu, a dodávají celku další sportovní dojem.

Uvnitř je příběh podobný jako u ostatních modelů Mini, ale zde německo-čínsko-angličtí inženýři provedli několik změn, zejména v oblasti ergonomie. Nejviditelnější změna se projeví již po prvním zavření nebo otevření dveří – Aceman má na dveřních panelech velké, svislé „bobule“, které slouží jako madla pro snadnější otevírání a zavírání dveří. Poměrně příjemným řešením, které příjemně zpestřuje interiér, ale o něco méně příjemným řešením je samotná poloha klik dveří, které jsou umístěny trochu příliš nízko (pod kolenem). Zmátla nás také poloha projekční obrazovky, která nepromítá informace do zorného pole řidiče, ale zobrazuje je na horní straně palubní desky. Na to si ale člověk po pár dnech jízdy zvykne. Jak jsme u Mini zvyklí, interiér je plný zajímavých detailů – vše od látkového pásku na volantu až po retro spínač pro startování vozidla.

Jedním z klíčových prvků interiéru je samozřejmě 8,4palcová kulatá obrazovka, jejímž prostřednictvím řidič ovládá prakticky celé vozidlo. Na samotné rozhraní si kvůli obrovskému množství informací vyžaduje určité zvykání a během našeho testu jsme narazili na určité problémy s odezvou. To nás překvapilo, protože z praxe víme, že procesorová jednotka v jiných modelech Mini je dostatečně rychlá, takže k takovým problémům obvykle nedochází. Zde však můžeme přimhouřit oko a předpokládat, že problém je pouze v softwaru a lze jej opravit aktualizací.

Aceman je prvním modelem Mini postaveným na plně elektrické platformě, což mu dává v modelové řadě zvláštní postavení. Aby tohoto cíle dosáhli, spojili bavorsko-angličtí inženýři síly s největší velmocí v oblasti elektromobility – Čínou. Navzdory tomu, že každý z vyjmenovaných národů je známý svými technologickými úspěchy, Aceman jako jejich plod není tak působivý, alespoň co se týče pohonného ústrojí, jak byste od zúčastněných gigantů očekávali. 250 koní a 330 Nm točivého momentu se může zdát jako docela působivá čísla pro auto, které měří na délku necelé čtyři metry, ale když vezmeme v úvahu hmotnost vozu 1 725 kilogramů, brzy si uvědomíme, že Aceman JCW E je rychlý stroj, ale v žádném případě brutální. Pro „uvolnění všech koní“ je však třeba sešlápnout pedál „boost“ na volantu, který nechá elektrického pastýře otevřeného na 10 sekund, načež Aceman zrychlí na stovku za 6,4 sekundy. Funkce „boost“ se vždy snadno a zábavně používá, což jsou hlavní důvody, proč jsem ji během setkání použil vícekrát, než bych si přál přiznat.

Bateriový blok s čistou kapacitou 49,2 kWh zajišťuje, že se podaří nakrmit všechny koně, což je na dnešní trh s elektromobily poměrně skromné. Optimisté řeknou, že se Mini podařilo dosáhnout celkové hmotnosti vozidla, která není extrémně vysoká, s malou baterií, což je v podstatě pravda, ale pesimisté budou tvrdit, že to má za následek (příliš) velký kompromis, co se týče dojezdu, což je bohužel také pravda. V testu jsme dosáhli spotřeby kolem dvaceti kilowatthodin na sto kilometrů, což stačí na dojezd necelých 250 km – pokud pravidelně jezdíte po dálnici nebo jste si po mizerném dni v práci osvojili poměrně těžkou pravou nohu, budete muset počítat s dobrými 200 kilometry. Relativně malá baterie nicméně umožňuje relativně malý vliv na rychlost nabíjení, a to i přes relativně slabý nabíjecí výkon. Aceman se nabíjí stejnosměrným proudem maximální rychlostí 95 kW, což je na auto v této cenové relaci poměrně málo, ale stále stačí k nabití z 20 na 80 procent za necelou půlhodinu. Toho je dosaženo mimo jiné díky překvapivě příznivé křivce nabíjecího výkonu, protože Aceman nabíjí výkonem 70 kW i při 70% nabití baterie. Nabíjení střídavým proudem je zcela standardní s výkonem 11 kW.

Jelikož testujeme nejvýkonnější verzi Acemanu, která na několika místech exteriéru nese šachovnicovou vlajku s nápisem „John Cooper Works“, mělo by se pár slov věnovat i tomu, jak se vůz chová tam, kde byl navržen – v zatáčkách. A zde můžeme vlastně jen pochválit polohu na silnici – pevné, sportovní odpružení v kombinaci s nízkým těžištěm zajišťuje, že Aceman vstupuje do zatáček extrémně sebevědomě a snadno, bez jakéhokoli náklonu. Musíme přiznat, že jsme si s ním zatáčky užili více než s Cooperem, i když se mnou zde ti konzervativní motoristé nebudou souhlasit. Nicméně se ukazuje, že veškerý výkon, který Aceman má k dispozici, je pro přední nápravu docela velké sousto. V praxi se často stává, že 330 Nm okamžitého točivého momentu je pro přední nápravu prostě příliš mnoho, v důsledku toho se příď vozu při sebevědomém sešlápnutí plynu hodně tančí a řidiči se volant vytrhne z rukou. Pohonné ústrojí naštěstí umožňuje velmi plynulý přenos výkonu, což může značně omezit zmíněné tancování, ale to vyžaduje trochu řidičských znalostí a staromódní cit. Samotný mechanismus řízení je přesný, ale stále nepřímější než ten v menším (a levnějším) Cooperu a také nabízí menší zpětnou vazbu. Sportovnost si často vybírá svou daň na pohodlí, kde si Aceman JCW E také musel sáhnout docela hluboko do kapsy. Brzy se ukáže, že ve městech nebo i na horších vedlejších silnicích se podvozek zdá až příliš tuhý a nerovnosti – zejména ty krátce za sebou – se do interiéru přenášejí až příliš přímo.

Aceman je oproti Cooperu o krok napřed, takže by měl být užitečnější – a také je, i když nesmíme zapomínat, že stále mluvíme o Mini. Zavazadlový prostor s objemem 300 litrů je o 90 litrů větší než u třídveřového a o 25 litrů větší než u pětidveřového Cooperu a pomáhá tomu i relativně velký otvor správného tvaru, ale nakládací hrana je (příliš) vysoká. Na zadních sedadlech není moc místa pro hlavu ani nohy, ale situace je tam stále lepší než v pětidveřovém Cooperu. Sám jsem měl s mými poměrně velkými nohami problémy s nastupováním a vystupováním na zadní sedadla, protože krátké zadní dveře rychle promění nastupování a vystupování v ne zrovna koukatelné gymnastické cvičení.

Je křišťálově jasné, že Aceman není auto pro každého. Se svým hranatým, ale roztomilým vzhledem a typickým hravým interiérem připomínajícím Mini v kombinaci s hravými jízdními vlastnostmi se zdá být ideální pro extrovertnější lidi, kteří chtějí auto, které je samo o sobě vyjádřením jejich osobnosti. Zda půjde v podobných šlépějích jako Paceman a Clubman, které nahradí, ukáže jen čas, ale faktem zůstává, že Aceman ve verzi JCW E je zatraceně silný stroj, který má také své zvláštnosti. Jednou z zvláštností je cena - u našeho testovacího exempláře se vší možnou příplatkovou výbavou se cena vyšplhá na 50 701 eur, ale pokud se obejdete bez některých vychytávek našeho testovacího exempláře, může být Aceman JCW E váš za 46 250 eur.

TECHNICKÉ INFORMACE