Alfa Romeo 155 V6 TI je jednou z největších ikon závodních vozů divokých 90. let. V roce 1993 překvapil tovární tým z Milána zavedenou německou konkurenci a navzdory všem očekáváním vyhrál šampionát DTM s Nicolem Larinim za volantem.
O více než tři desetiletí později otevírá italská nezávislá společnost SGT Automobili novou kapitolu a představuje novou verzi pro silniční provoz. S modelem 55-SGT vzdává tým Stefana Lo Bartola, designéra Emanuele Bomboi a Diega Iodice moderní poctu modelu 155 a zdůrazňuje: „55-SGT není ani replikou, ani restomem, ani pouhým nostalgickým projektem. Je to moderní vize toho, jak by dnes vypadala silniční verze vozidla původně vyvinutého pro závodní dráhu, s využitím nejmodernějších technologií, materiálů a inženýrských poznatků.“
Tento projekt, omezený na 55 exemplářů, rozdělených do verzí „Stradale“ a „Trofeo“, si klade za cíl přenést ducha tehdejší doby na asfalt a zároveň zajistit mezinárodní homologaci pro jízdu na veřejných komunikacích. Základem modelu 55-SGT je externí tovární platforma, „považovaná za jednu z nejlepších automobilových architektur, jaké kdy byly vyvinuty“. Silně předpokládáme, že se jedná o platformu Giorgio, která je použita mimo jiné i ve vynikající Alfa Romeo Giulia Quadrifoglio.
Karoserie je navržena jako torzně tuhá monokoková konstrukce. Použita je kombinace materiálů, včetně pokročilé vysoce legované oceli (AHSS), hliníkových slitin, uhlíkových vláken, kevlaru a uhlík-titanu. Díky dodatečným výztuhám z uhlíkových vláken T1000 dosahuje 55-SGT Stradale torzní tuhosti přibližně 45 000 Nm/stupeň. To je o 25 procent více než u původní základní architektury.
Vzhled, jehož autorem je šéfdesignér Emanuele Bomboi, čerpá inspiraci z aerodynamické verze původního modelu DTM z roku 1996, ale tento klínový tvar převádí do „moderních“ – tedy mnohem mohutnějších – proporcí. Dvoumístný vůz měří ohromujících 5 050 mm na délku, 1 995 mm na šířku a 1 400 mm na výšku. Rozvor je 2 820 mm.
Za předními podběhy kol se nachází výrazný systém sání vzduchu, který zklidňuje proudění vzduchu. Vzadu je instalován třídílný spoiler, který ve spojení s difuzorem ve stylu GT3 a uzavřenou spodní částí karoserie generuje přítlak až 460 kilogramů při rychlosti 230 km/h. Zadní LED světla mají také integrované vzduchové kanály pro odvětrávání podběhů kol. Zadní dveře základní verze byly kompletně odstraněny a nyní jsou pouze vizuálně naznačeny.
Pohonný systém byl také inspirován vozy Alfa Romeo. 2,9litrový biturbo motor V6 z modelů Giulia a Stelvio Quadrifoglio je vybaven třemi ladicími profily SGT, které lze ovládat z kokpitu. Výkony jsou 520 (stejně jako v originále), 560 nebo 620 koní. Zajímavé je, že motor dosahuje maximálního výkonu při 7 800 otáčkách za minutu, což je mnohem později než u sériových modelů.
Ti, kteří se rozhodnou pro nekompromisní verzi „Trofeo“, která je o 100 kilogramů lehčí, získají díky upravenému systému přeplňování a kovaným komponentům výkon 750 koní a točivý moment 800 Nm při pouhých 2.750 8 otáčkách za minutu. Výkon přenáší zesílená osmistupňová automatická převodovka ZF, která se ovládá pádly řazení. Celé to akusticky doplňuje vlastní výfukový systém „Sinfonia Corsa“. Italové neuvádějí jízdní vlastnosti modelu 55-SGT.
Pro puristy je speciálně vyvinutý mechanicko-analogový pohon všech kol opravdovou lahůdkou. Rozdělení točivého momentu mezi nápravy lze nastavit pomocí přepínače v kokpitu – od poměru 50:50 přes poměr 20:80 s větším důrazem na zadní nápravu, až po čistý režim „drift“ se 100 procenty točivého momentu na zadní nápravě. Podvozek je založen na plně nastavitelné konstrukci s dvojitými příčnými rameny a elektromagnetickými tlumiči. Odraz a kompresi lze nastavit samostatně pro obě nápravy v rozsahu od -5 do +5.
Kontakt s vozovkou zajišťují kovaná 20palcová kola s centrálním uzávěrem od OZ Racing, která speciálně pro model 55 vytáhla ze šuplíku svůj ikonický design „Superturismo“. Tato klasická kola jsou obuta do pneumatik Michelin Pilot Sport Cup 2 o rozměru 275/35 ZR20. Brzdění zajišťuje brzdový systém Brembo (Stradale) nebo vlastní brzdový systém SGT s 395mm brzdovými kotouči na přední nápravě (Trofeo).
Interiér se prezentuje jako minimalistické pracoviště ve stylu „Club Sport“ s integrovaným ochranným rámem a dvěma sportovními sedadly Sparco z uhlíkových vláken, která se také silně podobají sedadlům dostupným v modelu Giulia Quadrifoglio.
Design palubní desky vzdává hold vozu DTM z roku 1996: výrazný funkční sloupek spojuje nejdůležitější analogové spínače z vysoce kvalitního hliníku Ergal. Digitální přístrojový panel připomíná historický displej Magneti Marelli z původního modelu. Pro optimalizaci rozložení hmotnosti byla poloha sedadla a volantu přesunuta blíže ke středu vozidla. Navzdory radikálnímu duchu motoristického sportu se majitelé nebudou muset vzdát komfortu v každodenním životě, jako jsou airbagy, moderní bezpečnostní systémy a automatická klimatizace.
Zatím nebylo oznámeno, kdy přesně se první vozidla dostanou k zákazníkům. Totéž platí pro cenu, která bude pravděpodobně extrémně vysoká.
