Bojan Vrbnjak
Patří k tradice motoristického sportu, také přes hranice královská třída motoristického sportu: Vítěz (a hlavně závodníci na druhém a třetím místě) férová sprcha šampaňského. Ale mnozí se diví, proč vůbec? Co tohle dělá? produkt ušlechtilého vína na pódiu nějakého automobilového závodu a proč to stříká víc, než spí? Za tímto účelem se musíme pustit do doby kamenné automobilů, když jsou pánové s vlastními létající krabice představil duely života a smrti. Právě teď vám to asi zní jako něco lepkavý patos, ale faktem je, že auta dobrih před sto lety nebyly přesně stabilní a bezpečnostní ve většině vůbec neexistoval. Kdokoli vystoupil z cesty, musel počítat s tím nejhorším.
Závodní sporty v tu dobu si to mohli dovolit jen ti, kdo to měli v kapsách dost peněz nebo privilegium vložit jej do automobilu nebo závodního automobilu výrobce. Pochopitelně jsou závodníci, mezi nimiž bychom často našli i ty s modrá krev, po jejich zkoušce odvahy co sklenka nebo dvě. To však není tento případ slavný jako dnes. A je také možné, že pánové už v té době vypili sklenici značky Moët & Chandon, z domu (lépe řečeno suterénu) po letech 1743 zavedeno Claude Moët. Chandon byl přidán později, když Claudev potomek Jean-Remy Moët předal polovinu společnosti svému synovi Vítěz stejně jako zeť Pierre-Gabriel Chandon de Briailles. Moët & Chandon se stal na mnoho let dodavatelem francouzského sídla 1880 nicméně, oni prodávali za rok 2,5 milionu lahví.
Pojďme na to čas skok za rok 1936. Soudě podle informací z domu Moët & Chandon, chtěli organizátoři závodu Vanderbiltův pohár v roce 1936 na Dlouhý ostrov kromě opravdu velkých trofejí, které mají být předány konkrétně láhev šampaňského. Proto to udělali Newyorčané zvolila Shalmaneser od Moët & Chandona. Shalmaneser je devětlitrová láhev, která odpovídá tuctu běžných lahví šampaňského. Na konci závodu byl jen malý Tazio Nuvolari opět největší, který vypadal obzvláště směšně na obří trofej. Jak je to létající ďábel z Mantovy (jak bylo přezdíváno Nuvolari) vysloveno s touto obrovskou lahví Moët & Chandona, je považována za první fotografii vítěze Závod Grand Prix s lahví šampaňského.
Američané jsou také velké cévy, jak se tradice objevila na prvním místě posypané šampaňským. Roky 1966 je Brod nakonec se vyplatila milionu investic na závodě 24 hodin Le Mansa. Se svými závodními vozy oslavili trojnásobné vítězství Ford GT40 Mark II. Spojení zvítězilo Bruce McLaren / Chris Amon, obsadil druhé místo Vs. Ken Miles / Denny Hulmea třetí Vs. Ronnie Bucknum / Dick Hutcherson. Na toto téma bylo natočeno také film, což opravdu doporučujeme. Hodinu před koncem tohoto vytrvalostního závodu to tak je Henry Ford II zeptal se Francouz Fred Chandonposkytnout šampaňské na obřad na jevišti. Chandon Znal takové touhy, v neposlední řadě proto, že to byla jejich věc oficiální dodavatel závody pro Velká cena Francie v Remeši, kde je Juan Manuel Fangio jako první vítěz nový věk Formule 1 let 1950 dostal láhev šampaňského.
Chandon je proto Brod slíbil, že se o láhev postará. „Jaká láhev!„Hlava vozu se zlobila. „Budete muset přinést jednoho Jeroboama!"Tak. třílitrová láhev. Chandon uspořádal několik lahví, ale to, co se stalo potom, nebylo plánováno. Na jeviště pro vítěze oba v té době vstoupili Porsche racer Jo Siffert a Colin Davis. Zmínění pánové jsou s nimi Porsche 906 vyhrál dvoulitrová třída a v tzv hodnota indexu pro skvělou kombinaci mezi objem, kapacita a účinnost. Při hraní hymny měla láhev Siffert dost tepla a navíc nebyla pod ostrahou. Z hlasitá rána oddělený od korková zátka a představil objemnou sprchu pro všechny, kteří byli poblíž. Jo Siffert je to, že by to všechno nevylil ušlechtilá kapalina, popadl láhev a stejně jako ostatní závodníci i šumivá láhev dal doušek.
O rok později 1967, vítězem závodu byl Američan Dan Gurney vzpomněl si, co viděl o rok dříve. vozík ani nečekal, až se láhev sama osamostatní, ale udělal to sám nalil přes hlavu a tak se stal vzorem všech s šampaňské stříkající závodníci. Jeho partner AJ Foyt nechtěl zaostávat. Byl první americkou obětí Jo Siffert, což opět získalo hodnotu indexu (tentokrát s Porsche 907 a s partnerem Hans Herrmann). švýcarský Foyt nechtěl zůstat zadlužený, a tak mýdlo vrátil Američanům na drahý život. Byli jsme skutečný příběh nádherný chaos na vítěze.
Moët & Chandon je starý 1966 se stalo oficiálním šampaňským 1 vzorec a zůstal na tom místě až do roku 2000. Pak je tu vedení královské třídy motoristického sportu uzavřena spolupráce se značkou Mami, a toto spojení trvalo až do konce roku 2015. V roce 2016 in v polovině roku 2017 byly použity pouze na pódiu pro vítěze šumivé víno Chandon (Nebylo to skutečné šampaňské, protože víno nepocházelo z oblasti Šampaňské), v polovině roku 2017 ale jsou skvělé 1 vzorec najít nového partnera se šampaňským, konkrétně luxusní značku Uhlík.
Ale existuje slavný závod, kde se vítěz nesprchuje šampaňským. Na Indy 500 jmenovitě jde o tradici láhev mléka. A muž, který tuto tradici skutečně otevřel, byl Louis Meyer po vítězství roku 1933. Požadoval od organizátorů sklenici podmáslí (vedlejší produkt másla, op.p.), protože mu jeho matka doporučila, aby tak učinil v horkých dnech. Roky 1936 vyhrál znovu Indy 500a tentokrát vypil z láhve mléka. Nějaký člen představenstva Americká asociace mléčného průmyslu narazil na to o několik let později foto od Meyera s lahví mléka a viděl v něm skvěle reklamní příležitost. Od roku 1956 je svaz stalo se oficiální sponzor závodu Indy 500 - do dnešního dne.
Tam je také více s výjimkou závodů Formule 1 na arabský poloostrov - Bahrajn a Abú Dhabí - stejně jako ter v Ázerbajdžán (v minulosti také Malajsie), protože v těchto dvou zemích je alkohol tabu, takže v lahvích je nějaký druh voda z květin, které k tomu přidají CO2že závodníci s ním mohou stříkat. Soudě dle výrazy obličeje závodníků, tento nápoj není příliš chutný.
